Všechno nejlepší k svátku, Kristýnko! Beruško moje milovaná, ať se ti dobře daří a máš se moc dobře! Protože ještě stále nejsme s maminkou zadobře, tak se nemůžeme vidět. Ale jednou se to musí spravit. Nic netrvá věčně z toho, co je na Zemi! Všechno někdy začíná a někdy končí...Mám pro tebe schované dárky ještě od Vánoc. Od babičky tě čeká panenka, co sis ji pořád přála. Od tety Lenky a dětí jsou dárky zabalené, takže nevím, co tam všechno máš, je to tajemství i pro mne, ale jestli tam bude oblečení, tak z toho klidně můžeš i vyrůst, než se třeba uvidíme... Na dárky se práší, jen jediný se ti už ztratil, u babičky rozbalili a snědli perníkovou chaloupku, která tě pořád čekala, ale když se nemohla dočkat, tak aby neztvrdla, tak prý byla snězena. Tak budem muset koupit novou, aby tě to nemrzelo. Když mi byly tři roky, dostal jsem taky perníkovou chaloupku, barevnou, a tak moc se mi líbila, že jsem si jí nosil i do postele. Později mi ji táta prý rozbalil a snědli mi ji, což mě moc bolelo. Vysvětloval mi, že by mi jinak ztvrdla. Měl jsem jí jako hračku a připadalo mi to bezcitné tak s ní naložit. Plakal jsem potom. Koupím ti proto novou, když budeš chtít...
Když přijdu za tebou za dveře, maminka je hned zavře a neotvírá. A když někdy telefonujeme, tak se taky k tobě nedovoláme. Ale nemůže to tak zůstat přece pořád. Myslím si, že se to musí změnit. Každé dítě potřebuje mít mámu i tátu u sebe. Nechci se o tebe přetahovat, aby ti to neublížilo. Ale až se to změní a máma uvidí, co je důležité a na čem skutečně záleží, tak si to vynahradíme a budeme spolu často, jo?
Nedávno, asi před týdnem, jsem našel od tebe srdíčko z plastelíny, cos mi tu nechala v nějaké nádobě, růžovo-červené, tak mi udělalo radost. Kdoví, jak dlouho čekalo na své objevení! Taky mám stále od tebe z plastelíny sněhuláčka, se šálou. Nikdy jsem ti už nedovolil ho rozbít, vzpomínáš? Vymodelovala jsi ho ještě dřív, než jsi začala chodit do školy... A bílý květ, co jsi vytvořila v kuchyni z papíru při tvých posledních narozeninách, mám pořád na stole. Všechno tu čeká na tebe, až se jednou vrátíš, i tvé poklady...
Našel jsem tě na stránkách nové školy, kam teď asi chodíš. Spolužáci jsou tam lepší? Nahrál jsem si totiž fotku, na které jsi se sněhuláčkem, kterého jsi udělala. Fakt pěkný, stejně jako ty.
Přemýšlím, že bych ti založil nový blog, kde bych psal jen pro tebe, časem bys tam mohla psát sama. Nebo si založit další? Asi by byl v tvých oblíbených barvách. Jinak na tomto blogu brzy vystavím články o Babylónu a jeho věži, jejíž vrchol sahal do nebes, dále o dalších zajímavých věcech z minulosti lidstva, takže si můžeš počíst. Ale nejprve začnu kvůli tobě o babylónských dracích. Tak teď aspoň něco...
