Všechno nejlepší k narozeninám, Kristýnko! Ať se Ti dobře daří a jsi šťastná!
Na jaře jsme mluvili o tom, že bychom se pokusili si na podzim vyrobit lítacího draka, vzpomínáš? Ale protože nevím, jestli spolu vůbec na podzim budeme, ani jsem nedal zatím dohromady všechny součásky, ze kterých bychom ho poskládali. Mám představu, že by mohl být veliký, ale nejdříve, než bychom ho namalovali, museli bychom ho vyzkoušet, jestli by vůbec lítal. Ale spíš to tak vidím na příští rok, že se to podaří, pokud by tě draci stále ještě bavili. Mne bavili ve tvém věku taky hodně, ale asi jen do druhé třídy, pak to skončilo. Tak možná přestaly bavit i tebe. Kdyby ne a měli bychom možnost, navrhuji pokusit se vyrobit draka s malbou podle nákresu vědce Lenonarda da Vinci. Je možné, že nějaké draky viděl a pozoroval. Sám totiž navrhoval, aby byli využíváni k vojenským účelům, asi jako průzkumní letci. Mohli bychom koupit plátno a po vyzkoušení draka podle nákresu namalovat. Mohl by na obloze vypadat jako skutečný. Jinak jsem pro případ koupil i jednoho draka hotového, nejsou vůbec drazí. Jenže to bude jiné zvíře, ne drak...
Nějaké dárečky má pro tebe připravené, některé ti schovávám už dlouho, jako třeba tohle, které schovávám od jara a mělas ho dostat už k svátku. Vybraný nápis vychází hezky, co říkáš?
Stále na tebe myslím a mnohokrát jsem za tebou přišel, ale tys nikdy nebyla doma. Jednou se to ale podařit musí, že se setkáme. Tedy v žádném případě jsem na tebe nezapomněl a moc by mě zajímalo, jak se máš a co děláš. Kdybych nevěřil Bohu, že se o tebe stará, tak bych se o tebe asi teď hodně bál. Někdy se dějí na světě smutné věci a události jdou úplně jinak, než bychom chtěli. Ale stejně nakonec všechno dobře dopadne. Tak je to na světě totiž zařízeno. Člověku může připadat, že není žádná spravedlnost, ale je, jenže všechno má svůj pravý čas, který se nedá předběhnout ani nic uspíšit. Tedy jednou přijde ta doba, kdy se budeme vídat jak jen budeme chtít. Taky jednou vyrosteš a už se nebudeš muset bát, budeš moct říct všechno, co opravdu chceš říct i co si myslíš. A budeš moct si zařídit věci sama podle sebe. Děti to mají těžké. Mrzí mě, že v tuto chvíli pro tebe nemůžu udělat víc, ale věř mi, dělám, co můžu. Když člověk říká pravdu, má zastání u Boha, ale když to nedokáže, protože je ještě slabý, mladý nebo bezbranný, nikdo se proto na něj zlobit nemůže. Prostě si neví rady a chybí mu pomoc.
Kdyby tě zajímalo, jak se mám a co dělám, tak já se mám a cítím pořád líp a líp. Každým rokem je to lepší. Starosti nebo potíže sice občas mám, ale už na mne tak nedoléhají jako dřív. Hodně času věnuji přípravě na vyplnění povolání, řekl bych, že většinu času. Tedy taky abych tím jednou vydělal peníze a třeba bychom mohli jednou vycestovat do Indonésie na draky Komodo nebo třeba na Galapágy, kde je spousta různých varanů a jen se tam tak válejí na pobřeží nebo skalách. Ale možná tě už ještěři bavit nebudou a budeš chtít vidět něco jiného. Věřím tomu, že jednou, až budeš starší, se spolu nacestujeme hodně. A už mám taky vymyšlený dárek k tvým dalším, možná už příštím narozeninám, tedy jestli už budu mít dost peněž, koupili bychom si klavír a k němu dvě židle, že bys mě pak něco naučila hrát, ne? Asi jsem ti o tom už dřív říkal... Ale ne skutečný klavír, kdo by se s tím stěhoval, jen digitální. Pomáhal jsem ho už vybírat při koupi jedněm přátelům, takže mám představu přesně jaký a kolik by mohl stát peněz.
Hračky máš stále na stejném místě, i knížky. Pamlsky snad zestárnou a zkazí se. I když mívám chuť na sladké a někdy obrovskou, vždycky se dokážu ovládnout a tak nic nechybí, (až na jednu velkou čokoládu, kterou jsem několikrát snědl a vždy dokoupil, ale teď myslím zrovna zas chybí), jen si říkám, že třeba perník tvrdne ať si pak na něm nevylomíš zub. Snad přijdeš dřív, než bych čekal. Občas si vypůjčím tvé hrníčky. Ne na pití, jen do nich ukládám namíchané sypané čaje, však víš, jak to dělávám. Tedy ale dělám to tak, aby ve dnech, kdy bys mohla přijít, byly připravené, neboj...
Každý člověk chce být šťastný a co ho udělá šťastným? Spousta lidí si myslí, že když budou mít hodně peněz, že v tom je štěstí. Nebo že si za peníze koupí něco, co je šťastnými udělá. Jenže tak to není a jsou vlastně hodně hloupí, protože kdyby tomu tak bylo, pak by se nesnažili zbohatnout víc a víc. Oni se totiž snaží zbohatnout víc, protože věří, že když budou bohatší, teprve budou šťastní, a protože zatím nejsou, tak že je to v tom, že jsou dosud bohatí málo. Jsou to ale trdla, co říkáš? Peníze tě ale můžou udělat šťastnou i když jich máš víc, pokud za ně koupíš, co je potřeba a rozdáš to pak chudým. Třeba na světě je hodně chudých dětí, které skoro nic nemají a mnohdy usínají bez večerě a trápí je hlad nebo zima. Chtěl bych v životě něčeho dosáhnout a tohle zmírnit. Proto se snažím. To, si myslím, že by mě mohlo dělat šťasným nebo aspoň klidnějším. Špatně se usíná, když víš o nedostatku. Ale když člověk moc nemá, tak ho aspoň netrápí svědomí, že nikomu nepomůže, co říkáš? Třeba mi jednou pomůžeš tlačit tuto káru, tedy nést tuto starost. Taky i to, aby se lidé dozvěděli víc o Bohu, chceš?
Kristýnko, vzpomínám si, cos mi často povídala jak se modlíváš a za co, taky o tvých starostech, ale psát to tu nebudu, protože si to může přečíst každý, kdo tu náhodou zabloudí. Jen si pamatuj, že tě Bůh vždy slyší, i když si jen něco pomyslíš. A že na tebe myslí a stará se o tebe. Má dokonce spočítané vlasy, kolik jich máš na hlavě a všechny dny tvého života jsou dávno dopředu zapsané ve tvé nebeské knize. Prostě se všechno ví, co tě potká. Každého člověka čeká v životě dobré i zlé. Někoho víc dobrého, jiného zlého. Ale co je například bolestivé, neznamená, že je vždycky pro nás špatné. Například když ti ve škole někdo ublíží, tak to sice bolí, ale zase se něco naučíš, něco si uvědomíš, zjistíš o sobě a když tě něco trápí, přijděš na dobré věci, kterých by sis jinak nikdy nevšimla. Všechno zlé je k něčemu dobré, jsi asi slýchávala říkat, třeba i babičku, ne?
Kdyby tě cokoli trápilo, byla bys z něčeho smutná, tak je dobré to neskrývat a říct to někomu. Když si necháš bolístku pro sebe a svět se nic nedozví, tak je to pak těžké a k neunesení. Děti by se neměly bát říkat, co je bolí. Vzpomínám si, jak mě něco trápilo, co bylo doma, řekl jsem to paní učitelce, když ta poznala, že mě něco trápí, tak potom promluvila s maminkou a vše se hned změnilo a bylo dobře. Maminka nedokázala sama poznat, co je špatně. Potom mi ta paní učitelka i namalovala hezkého draka a taky chtěla ode mne můj obrázek, jenže mně se tehdy tak povedl a navíc byl nakreslen jejím fixami, jaké jsem neměl, že jsem jí ho ani dát nechtěl. Nedokázala to potom pochopit. Na tobě je Kristýnko hezké, jak myslíváš na druhé lidi, když třeba u mne nabereš plno bonbónů do kapes a přitom myslíš na brášku nebo lidi, kterým chceš udělat radost. Ale když se ti opravdu něco moc líbí, co jsi vyrobila nebo dostala, nemusíš se o to dělit. Co je tvé, je tvé a nikdo ti na to ani sahat bez tvého dovolení nemůže, nemám pravdu?
Nakonec, když máš ty narozeniny, přikládám kytku, která nesmí chybět. A je u ní vážka, která se anglicky řekne dragonfly (znamená dračí mucha). Z toho je poznat, že lidé museli vidávat i skutečné draky, kteří se vážkám podobali. Jedna vědecká kniha o zvířatech ze středověku - před asi 500 lety (tuším Historia animalia se jmenuje) popisuje, že draci stále ještě žijí, ale jsou už mimořádně vzácní. A draky se mysleli létavci, ne dinosauři. Ti se v té knize jmenují ještěři. Například vědec Leonardo, od kterého je náš nákres draka, popisuje, jak slon v sebeobraně zabije ještěra, který hod napadl (mám to v knize, jeho breviáři) a stejný popis jsem našel právě v té staré knize o zvířatech ze středověku, jak jsem se to dočetl. A pak jsem si vzpomněl, že tu knihu měl i vědec Leonardo ve svém vlastnictví, tedy z ní i čerpal. V té době byl knihy mnohem dražší a vzácnější, než dnes. Bohatí vědci jich měli jen pár, například 10 nebo i míň.
Protože je ten článek dlouhý a ty nerada čteš, skončím. Jen jsem chtěl, ať víš, že na tebe myslím a že se věci mezi mnou a maminkou zase dají do pořádku, jak věřím, i když to nemusí být hned. Měj se tedy moc hezky! A že tě mám moc rád, přece sama dobře víš. Pusu...
A všem čtenářům, zvláště přátelům, kteří se ptají po dalších příspěvcích se omlouvám, že jsem nic nevystavoval. Jenže Kristýnka má přednost. Začas znovu přidám další, dávno připravené sloupky a články.
