Jaká je vůně smrti? Jak moc musí člověk trpět, aby se takovou myšlenkou třeba jen zabýval? Jedna přítelkyně mi poslala zprávu s prosbou o pomoc a modlitby za někoho, kdo se rozhodl, že už nechce žít...
Jestli čteš tyto řádky a už nevíš jak dál a kudy kam, poslouchej, budu se ti snažit ukázat východisko. Vím dobře, jak je člověku, když už nemá sílu a nechce se mu žít. Těžko tomu rozumí člověk, který si tím neprošel, i když nabízí pomocnou ruku.
Byly v mém životě dny, kdy jsem si přál zemřít a těch dní bylo mnohem víc než těch okolo, kdy jsem si jen zoufal. Byl jsem ale pevně rozhodnut zůstat naživu. Vícekrát jsem se však přistihl, jak si tajně představuji, že jsem si vykopal hrob a pro úlevu do něho alespoň jen tak uléhám. Jindy jsem toužil spatřit spuštěný žebřík z nebe a po něm uniknout. Přál jsem si umřít, opravdu moc jsem si to přál. Na druhou stranu jsem ale miloval Boha a věděl jsem, že jsem zrozen pro určitý úkol, který by za mne možná ani nemohl splnit nikdo jiný. Věděl jsem, že jsem na něj připravován i tím utrpením, kterým jsem právě procházel. (Každé utrpení má smysl. Bolest je cestou k uzdravení). Uvědomil jsem si, že někteří milují Boha víc než vlastní život, ale já nadto i víc než vlastní smrt, po které jsem tak moc toužil. Je pravda, že jsem myslel i na mámu a dcerku a možná by i ony dvě byly dostatečný důvod vydržet.
Souhrou mnoha okolností jsem se ocitl v převelkém stresu. Cítil jsem, že mi mohou selhat orgány. Nohy mi začaly pouštět nezvyklý pach takže nebylo potřeba se zouvat, abych byl daleko cítit. Vlasy začaly rychle šedivět, po dnu či dvou mastné jak po dešti a taky upouštěly podivnou tekutinu, která byla cítit krví a byla tak agresivní, že i polštář rychle ztrácel barvu. Na váze jsem ztratil prudce bezmála dvacet kilo. Bolestí jsem s lidmi někdy téměř nemluvil. Byl jsem jako v polosnu...
Věděl jsem však, že musím zredukovat své činnosti a vytvořit si zvládnutelný plán. Dodnes sám nechápu svou nezlomnou vůli. Soustředil jsem se nejprve jen na několik málo úkonů: zaměstnání, kde jsem mohl vykonávat jen rutinní práci grafika, studium, hygienu, nutnou pravidelnou stravu a péči o nejbližší, hlavně dcerku, což jsem nikdy nesměl zanedbat. Pro lidi zvenku jsem vypadal celkem v pohodě, málokdo rozpoznal, co je uvnitř. Bůh to však věděl. Několika lidem, co o tom nevěděli, dal prožít, co jsem prožíval a jim to připadalo hrozné a strašné. Měli pak pro mne hodně pochopení a otevřené domovy.
V tu dobu jsem byl trochu jako dítě, s omezenými možnostmi, téměř neschopný kohokoliv chránit, neschopný jiného boje, nezvykle ústupný, soustředěný toliko na přežití a plnění podstatných úkolů. To stálo hodně sil. Banální všední úkony se rovnaly stěhování neúnosných balvanů. Proto, člověče, který to čteš, věz, že dobře vím, o čem je řeč a chci ti nabídnout pár dobrých rad, které zaberou, třebaže ne okamžitě. Budou praktické a stručné.
Neznám důvod, pro který si zoufáš, možná ti někdo umřel nebo tě jinak opustil, ale to pak musíš vědět, že tě bolest časem přejde a teď to musíš nějak přečkat a pak buda zase dobře a uvidíš dobré dny. Možná si však zoufáš už léta a nevíš, kudy dál, nezbývá na to síly a připadáš si, že ač se snažíš ze všech sil, vůbec se nehneš z místa. Pak tedy věz, že následující rady ti určitě pomohou, i když ne ze dne na den. Dávám tomu měsíc, po kterém ti bude snesiltelně a dva, kdy už ti bude alespoň po většinu času dobře. Možná budeš potřebovat asistenta, možná to zvládneš i sám. Nestyď se říct si o pomoc. Není to ostuda být slabý, ostudné je se vzdát bez boje, zvlášť když svítá naděje.
Jeden izraelský lékař zjistil, že přítomnost určité sloučeniny dokázalo po nějakém ne dlouhém čase úplně vyléčit naprostou většinu lidí na jeho klinice, trpících nesnesitelnou depresí. Stačilo obohatit jídelníček. Látka je obsažena v následujících pěti potravinách: Mořské ryby, sója, ořechy, lněná semínka a řepkový olej. Zabírá to pozoruhodně. Farmaceutické firmy a lékařská věda se chovají bestiálně. Hyenismus, provázející chladnou ziskuchtivost, kdy by obyčejné doplnění stravy odstranilo problém lidstva... Stejným způsobem se dá spolehlivě předejít i rakovině a jiným metlám...
Mnohé látky v bylinách působí úlevu i jako lék, není čas je vyjmenovávat, záchranné je však pít čaje a odvary z následujících bylin: Třezalka tečkovaná, Baldrián (jinak též Kozlík lékařský), Chmelová šištice, Heřmánek, Máta, Medunka, Šalvěj. (Třezalka působí na přírodní bázi úpně stejně jako antidepresivum fluoxetin, u nás se prodává pod značkou Deprex).
V případě nízkého tlaku je žádoucí ho zvyšovat. Nejen káva a černý nebo zelený čaj (které měřitelně zachraňují lidské životy), taky je vhodný například jinan (ginko biloba), guarana, maté, taurin a hlavně dostatek tekutin, které neodvodňují (tedy ne káva a černý čaj). Navíc i pohyb, což však bývá při hlubších depresích velký problém.
Je potřeba zajistit přísun slunečního světla. Národy na severu, například Finsko, mají nejvíce sebevražedných příhod, naproti tomu země kolem středomoří a kde je nejvíce slunce, zase nejméňe. Vystavovat se slunci, firma Philips vyrábí lampy, které dokáží suplovat sluneční světlo (true light).
Je potřeba opustit nevhodné prostředí, lidi, kteří působí potíže, zraňují, ponižují nebo jinak zatěžují. Taky se ale vyhnout samotě. Velmi pomáhá jako společník i zvířátko, třeba pes, taky květiny a péče o ně. Asi nebudete mít dost sil si teď uklízet, ale kdyby se našel někdo... hodně vám to pomůže. Obklobte se barvami, které působí dobrou náladu. Nejlíp oranžovou a žlutou, vyhněte se tmavým a ponurým barvám. Já si kdysi kupoval žluté a oranžové doplňky.
Ale vůbec ze všeho nejvíc vám může pomoct samotný dárce života, který se kdysi stal člověkem, jedním z nás, a taky si pro nás svoje vytrpěl. Ježíš, který je Kristus. Klidně se na něj s důvěrou obraťte, slyší vás. Mě nikdy neopustil a dostával jsem od něj a dostávám takovou podporu, že jsem jakoby nesen na křídlech. Když jsem nemohl, on mě vzal a nesl. Věděl jsem o všem zlém, co přijde a taky o světlých dnech a východiscích. Neměl jsem nikdy žádnou příležitost k beznaději. Nikdy mě nezklamal a vždy všechno, co mi slíbil, splnil. Nikdy nepřišel pozdě, nikdy mě nenechal na holičkách. Když jsem si někdy zoufal a věci vypadaly bezvýchodně, bylo to vždy jen proto, že jsem se nedokázal na jeho sliby cele spolehnout, tedy spíš na to, že bych je dobře pochopil. Po tom, co tu píšu, se může nevěřícím i zatočit hlava, oni s ničím takovým moc nepočítají. Ale tedy vy čtenáři, kteří si říkáte ateisté, nemylte se, nejsem blázen. Myslím, že stojím oběma nohama pevně na zemi a výše napsaným příběhem to podpírám. Nakonec ještě doporučuji začít číst bibli.
Byly v mém životě dny, kdy jsem si přál zemřít a těch dní bylo mnohem víc než těch okolo, kdy jsem si jen zoufal. Byl jsem ale pevně rozhodnut zůstat naživu. Vícekrát jsem se však přistihl, jak si tajně představuji, že jsem si vykopal hrob a pro úlevu do něho alespoň jen tak uléhám. Jindy jsem toužil spatřit spuštěný žebřík z nebe a po něm uniknout. Přál jsem si umřít, opravdu moc jsem si to přál. Na druhou stranu jsem ale miloval Boha a věděl jsem, že jsem zrozen pro určitý úkol, který by za mne možná ani nemohl splnit nikdo jiný. Věděl jsem, že jsem na něj připravován i tím utrpením, kterým jsem právě procházel. (Každé utrpení má smysl. Bolest je cestou k uzdravení). Uvědomil jsem si, že někteří milují Boha víc než vlastní život, ale já nadto i víc než vlastní smrt, po které jsem tak moc toužil. Je pravda, že jsem myslel i na mámu a dcerku a možná by i ony dvě byly dostatečný důvod vydržet.
Souhrou mnoha okolností jsem se ocitl v převelkém stresu. Cítil jsem, že mi mohou selhat orgány. Nohy mi začaly pouštět nezvyklý pach takže nebylo potřeba se zouvat, abych byl daleko cítit. Vlasy začaly rychle šedivět, po dnu či dvou mastné jak po dešti a taky upouštěly podivnou tekutinu, která byla cítit krví a byla tak agresivní, že i polštář rychle ztrácel barvu. Na váze jsem ztratil prudce bezmála dvacet kilo. Bolestí jsem s lidmi někdy téměř nemluvil. Byl jsem jako v polosnu...
Věděl jsem však, že musím zredukovat své činnosti a vytvořit si zvládnutelný plán. Dodnes sám nechápu svou nezlomnou vůli. Soustředil jsem se nejprve jen na několik málo úkonů: zaměstnání, kde jsem mohl vykonávat jen rutinní práci grafika, studium, hygienu, nutnou pravidelnou stravu a péči o nejbližší, hlavně dcerku, což jsem nikdy nesměl zanedbat. Pro lidi zvenku jsem vypadal celkem v pohodě, málokdo rozpoznal, co je uvnitř. Bůh to však věděl. Několika lidem, co o tom nevěděli, dal prožít, co jsem prožíval a jim to připadalo hrozné a strašné. Měli pak pro mne hodně pochopení a otevřené domovy.
V tu dobu jsem byl trochu jako dítě, s omezenými možnostmi, téměř neschopný kohokoliv chránit, neschopný jiného boje, nezvykle ústupný, soustředěný toliko na přežití a plnění podstatných úkolů. To stálo hodně sil. Banální všední úkony se rovnaly stěhování neúnosných balvanů. Proto, člověče, který to čteš, věz, že dobře vím, o čem je řeč a chci ti nabídnout pár dobrých rad, které zaberou, třebaže ne okamžitě. Budou praktické a stručné.
Neznám důvod, pro který si zoufáš, možná ti někdo umřel nebo tě jinak opustil, ale to pak musíš vědět, že tě bolest časem přejde a teď to musíš nějak přečkat a pak buda zase dobře a uvidíš dobré dny. Možná si však zoufáš už léta a nevíš, kudy dál, nezbývá na to síly a připadáš si, že ač se snažíš ze všech sil, vůbec se nehneš z místa. Pak tedy věz, že následující rady ti určitě pomohou, i když ne ze dne na den. Dávám tomu měsíc, po kterém ti bude snesiltelně a dva, kdy už ti bude alespoň po většinu času dobře. Možná budeš potřebovat asistenta, možná to zvládneš i sám. Nestyď se říct si o pomoc. Není to ostuda být slabý, ostudné je se vzdát bez boje, zvlášť když svítá naděje.
Jeden izraelský lékař zjistil, že přítomnost určité sloučeniny dokázalo po nějakém ne dlouhém čase úplně vyléčit naprostou většinu lidí na jeho klinice, trpících nesnesitelnou depresí. Stačilo obohatit jídelníček. Látka je obsažena v následujících pěti potravinách: Mořské ryby, sója, ořechy, lněná semínka a řepkový olej. Zabírá to pozoruhodně. Farmaceutické firmy a lékařská věda se chovají bestiálně. Hyenismus, provázející chladnou ziskuchtivost, kdy by obyčejné doplnění stravy odstranilo problém lidstva... Stejným způsobem se dá spolehlivě předejít i rakovině a jiným metlám...
Mnohé látky v bylinách působí úlevu i jako lék, není čas je vyjmenovávat, záchranné je však pít čaje a odvary z následujících bylin: Třezalka tečkovaná, Baldrián (jinak též Kozlík lékařský), Chmelová šištice, Heřmánek, Máta, Medunka, Šalvěj. (Třezalka působí na přírodní bázi úpně stejně jako antidepresivum fluoxetin, u nás se prodává pod značkou Deprex).
V případě nízkého tlaku je žádoucí ho zvyšovat. Nejen káva a černý nebo zelený čaj (které měřitelně zachraňují lidské životy), taky je vhodný například jinan (ginko biloba), guarana, maté, taurin a hlavně dostatek tekutin, které neodvodňují (tedy ne káva a černý čaj). Navíc i pohyb, což však bývá při hlubších depresích velký problém.
Je potřeba zajistit přísun slunečního světla. Národy na severu, například Finsko, mají nejvíce sebevražedných příhod, naproti tomu země kolem středomoří a kde je nejvíce slunce, zase nejméňe. Vystavovat se slunci, firma Philips vyrábí lampy, které dokáží suplovat sluneční světlo (true light).
Je potřeba opustit nevhodné prostředí, lidi, kteří působí potíže, zraňují, ponižují nebo jinak zatěžují. Taky se ale vyhnout samotě. Velmi pomáhá jako společník i zvířátko, třeba pes, taky květiny a péče o ně. Asi nebudete mít dost sil si teď uklízet, ale kdyby se našel někdo... hodně vám to pomůže. Obklobte se barvami, které působí dobrou náladu. Nejlíp oranžovou a žlutou, vyhněte se tmavým a ponurým barvám. Já si kdysi kupoval žluté a oranžové doplňky.
Ale vůbec ze všeho nejvíc vám může pomoct samotný dárce života, který se kdysi stal člověkem, jedním z nás, a taky si pro nás svoje vytrpěl. Ježíš, který je Kristus. Klidně se na něj s důvěrou obraťte, slyší vás. Mě nikdy neopustil a dostával jsem od něj a dostávám takovou podporu, že jsem jakoby nesen na křídlech. Když jsem nemohl, on mě vzal a nesl. Věděl jsem o všem zlém, co přijde a taky o světlých dnech a východiscích. Neměl jsem nikdy žádnou příležitost k beznaději. Nikdy mě nezklamal a vždy všechno, co mi slíbil, splnil. Nikdy nepřišel pozdě, nikdy mě nenechal na holičkách. Když jsem si někdy zoufal a věci vypadaly bezvýchodně, bylo to vždy jen proto, že jsem se nedokázal na jeho sliby cele spolehnout, tedy spíš na to, že bych je dobře pochopil. Po tom, co tu píšu, se může nevěřícím i zatočit hlava, oni s ničím takovým moc nepočítají. Ale tedy vy čtenáři, kteří si říkáte ateisté, nemylte se, nejsem blázen. Myslím, že stojím oběma nohama pevně na zemi a výše napsaným příběhem to podpírám. Nakonec ještě doporučuji začít číst bibli.
